🌺 Na Havaj za kávou. A málem mi to vůbec nedošlo! ☕

Jeden neplánovaný výlet, jeep bez papírů, dva kávoví nadšenci a zážitek, na který jen tak nezapomenu.

V září jsme se se synem vydali na trochu bláznivou cestu a naše toulky nás mimo jiné zavedly až na Havaj, konkrétně na nádherný ostrov Oahu.

Kdo mě zná, ví, že miluju cestování. A taky ví, že když někam vyrazím, většinou se snažím spojit příjemné s užitečným a podívat se, jak to tam mají s kávou.

Jenže tentokrát to bylo jinak. Celá naše cesta byla taková divočina, že jsem při plánování úplně zapomněl na jednu docela zásadní věc.

Vždyť já jsem na Havaji! V jednom z nejslavnějších kávových regionů světa! 

A víte, kdy mi to došlo? První večer. V malé samoobsluze. Zastavili jsme se koupit něco k pití a u pokladny jsem zahlédl sáčky s nápisem Hawaii Kona Coffee. A v tu chvíli jako by do mě uhodil blesk.

KONA! No jasně! Vždyť my jsme na Havaji!

Pro někoho možná obyčejný sáček kávy. Pro mě skoro profesní ostuda. 

Havajskou Konu totiž v naší kroměřížské pražírně pražíme už deset let. Je to jedna z nejvzácnějších a nejprémiovějších káv v naší nabídce. Káva, ke které mám opravdu blízký vztah. A já se ocitnu na Havaji a vůbec mi nedojde, že bych se mohl podívat tam, kde se pěstuje! No, kafař roku. 

Operace kávová plantáž

Jakmile jsme se vrátili na pokoj, začal jsem hledat.

Kde se vlastně Kona pěstuje? Dá se tam dostat? A stihneme to během těch dvou dnů, které na Havaji máme?

Brzy přišlo první vystřízlivění. Slavná Kona se pěstuje na ostrově Hawaiʻi, kterému se říká také Big Island. Jenže my byli na Oahu. A přesouvat se kvůli kávě na jiný ostrov už bylo přece jen trochu komplikované.

Ale pak jsem objevil něco jiného. Přímo na Oahu, asi 35 kilometrů od nás, se nacházela malá kávová farma. Žádná obrovská plantáž, spíš rodinný projekt uprostřed nádherné havajské zeleně.

Bylo rozhodnuto. Sehnali jsme auto a druhý den ráno vyrazili. A musím říct, že to bylo jedno z nejlepších spontánních rozhodnutí celé naší cesty.

Dva tisíce kávovníků uprostřed ráje

Havaj je nádherná. Zelené kopce, tropická vegetace, příjemné klima a krajina, která člověka nepřestává překvapovat.

A právě v takovém prostředí jsme naši malou kávovou farmu našli. Odhadem dva tisíce kávovníků, většinou menších keříků vysokých kolem dvou metrů. Žádné nekonečné lány. Všechno hezky pohromadě, na relativně malém prostoru.

A co bylo nejlepší? Přímo na místě se káva nejen pěstovala, ale také zpracovávala a pražila.

Mohli jsme si prohlédnout kávovníky, podívat se na mokré zpracování kávy a nahlédnout i do pražírny, kde měli dvě krásné pražičky Probat. Jednu malou na 5 kg a druhou třicítku, podobnou jako máme u nás v pražírně.

U jedné z nich zrovna někdo naplno pražil. Tipoval jsem, že to bude majitel farmy, ale rušit ho při práci jsem nechtěl. Sám moc dobře vím, jaké to je, když má člověk rozjeté pražení. Součástí farmy byl také malý obchůdek, kde jsme mohli místní kávu ochutnat, popovídat si s personálem a samozřejmě si nějakou odvézt domů.

Malá farma, velký zážitek

Abych byl úplně upřímný, celé místo působilo trochu jako turistická atrakce. Bylo vidět, že návštěvníci a prodej kávy tvoří důležitou součást tamního fungování.

Ale víte co? Mně to vůbec nevadilo. Protože pro člověka, který se kávě věnuje každý den, je něco neuvěřitelně krásného stát přímo mezi kávovníky.

Dotknout se jejich listů. Prohlédnout si plody. Vidět, jak se káva zpracovává. Cítit vůni čerstvého pražení a uvědomit si, jak dlouhou cestu musí každé kávové zrnko urazit, než se dostane až k nám do Kroměříže.

Už jsem podobnou malou plantáž kdysi navštívil na Kanárských ostrovech, ale Havaj měla úplně jinou atmosféru. Možná právě proto, že jsme nic z toho neplánovali. Možná proto, že jsme tam byli spolu se synem. A možná prostě proto, že některé zážitky jsou nejkrásnější, když přijdou úplnou náhodou.

Z farmy jsme odjížděli s několika balíčky kávy, spoustou fotografií a hlavně s obrovskou radostí.

A protože jsme měli půjčený Jeep (ke kterému nám bodrý turecký chlapík nedal ani papír, ani se neptal jak se jmenuji, žádný řidičák, prostě nic, jen "cash") a před sebou celý den, rozhodli jsme se pokračovat. Projeli jsme další kus ostrova, zastavovali na nádherných plážích, obdivovali hory a užívali si tu neuvěřitelnou havajskou přírodu. Byl to jeden z těch dnů, které začnou úplně obyčejně a nakonec se promění v něco, na co člověk vzpomíná ještě dlouho.

A přitom stačilo tak málo. Jeden sáček kávy u pokladny. 

Káva není jen nápoj. Je to příběh. Příběh lidí, míst, cestování a setkávání.

Až si příště dáte naši havajskou Konu, možná si vzpomenete na tenhle příběh.

Z pražírny zdraví
Josef H. – pražič